Blogovat tak může každý, nejen ti, kdo jsou součástí zpravodajského týmu. Každý bloger je zároveň editorem. Vox populi má platformu zatím nevídanou.
Kodex blogera, jeden z prvních vůbec uveřejněných textů na blogu iDNES.cz. Platí dodnes.
Rychle vznikají blogy, rychle přicházejí čtenáři. Administrace tak základnu blogerů rozšiřuje o VIP blogery, tedy svou výkladní skříň. Přidávají se Miroslav Macek, Tomio Okamura, Ivan Hoffman či tehdy velmi aktivní Jiří Paroubek.
Otěže ale postupně přebírají ti, kdo sdílejí stejné radosti i problémy jako čtenáři. Tedy kritici politiků nebo třeba jen ti, kterým policie odtáhla auto. Blogy se stávají platformou, kde se lze dočíst takřka vše. Čtenář, dosud pasivní konzument té či oné zprávy, se náhle ocitá v roli soucítího svědka; bloger už nemluví jen za sebe, ale i za pana Nováka, Horáka či paní Skalníkovou z ulice, která se jmenuje podobně jako ta jeho.
Přichází první hodnocení a první blogerské hvězdy, vyhlašuje se první Bloger roku. Tím se stává Ruda Havlík s Evou Palotto. V těsném závěsu za nimi Georgis Fasulis, Tereza Boehmová nebo Patrik Banga. Přichází i první a vzápětí druhý blogerský sraz, kde se setkávají téměř všichni budoucí administrátoři a blogeři, kteří určují směr blogu.
Časem je jasné, že blogy na zpravodajském serveru budou do velké míry reflektovat dění ve společnosti, a hlavně v politické sféře. Je doba vládnutí Jiřího Paroubka a v kuloárech se říká, že na blogu je „Paroubkovo“. A že to jsou blogy kritické. A dějí se věci. Blogeři a jejich texty se dostávají i na půdu poslanecké sněmovny. Později dokonce na tiskové konference.
S přibývající čtenářskou základnou nadále přibývá i blogerů. Brzy je jich více než tisícovka a čím dál tím častěji je potřeba uplatňovat kodex blogera. Přicházejí první změny a jasné vymezení toho, co si administrace představuje jako kultivovaný prostor.
Píše se konec roku 2008, blogy oslavují prvních 555 dnů existence a více než 1700 aktivních blogerů. V říjnu mají blogy více než pět milionů přečtení. A slaví se jak jinak než srazem. Jak to vypadá, když se scházejí blogeři, se podívejte v následujícím videu.
S exkluzivitou přicházejí i speciály. Kapela Kryštof vytváří speciální blog, ve kterém čtenáře zve do studia, kde se právě natáčí nové CD. Následuje kapela Čechomor a spousta dalších projektů, které se zaměřují na kulturu nebo charitu.
Vrcholem se v roce 2009 stává projekt Blogový román, kde se blogeři podílejí na napsání románu, jehož první kapitolu napsal Michal Viewegh.
Blog ovládají vážná i nevážná témata. Objevuje se tak další blogerská hvězda Renata Francová, která se později stává novou blogerkou roku. V mužské kategorii obhajuje prvenství Ruda Havlík. Vyhlášení se pojímá ve velkém, na parníku Gladius.
Ještě ve stejném roce vycházejí knihy blogerů, po Ivě Pekárkové se narodila také prvotina Terezy Boehmové s názvem Matka z cukru a oceli. Jen o několik dnů později vychází kniha Vladimíra Kroupy Tanec s bílou smrtí a ke konci roku také prvotina Renaty Francové s všeříkajícím názvem Jsem blbá, trapná a nesportovní! Prostě jenom ženská!
S vysokou návštěvností ale přichází i nutnost regulace. A to hlavně v diskusích. Nemálo blogerů neunáší diskuse, které jsou dosud anonymní a často velmi vulgární. Diskutovat totiž může každý, kdo se zaregistruje. Proto je administrace nucena udělat první revoluci a podmínit možnost diskutování sběrem dukátů. Těch se dá nasbírat 80 za den a k neomezenému diskutování je jich potřeba nejméně tři sta. S novinkou přichází další změna. Za každý smazaný příspěvek se sto dukátů odečítá. Probíhá rok 2009, který je rokem první snahy o razantní kultivaci diskusí.